Minulý čtvrtek proběhl v pražské O2 aréně první koncert kapely MIRAI a jelikož jsme lístky dostaly s mamkou minulý rok k Vánocům, nemohly jsme tady chybět.

Kapela vznikla v roce 2014, ale pravděpodobně největší hype kolem nich byl v roce 2017, kdy vyšlo album Konnichiwa, obsahující hitovku Když nemůžeš, tak přidej víc. V té době tohle šílenství neminulo ani mě a začala jsem je poslouchat více. V průběhu let jsem si oblíbila několik písniček, jako je Hometown, která je má největší srdcovka, Otchi, Chci tančit nebo Lítej, ale v poslední době jsem je nijak více neposlouchala.

Nevinně o víně

Nikdy jsem nebyla vinařka a vždycky jsem preferovala spíše pivo. Později jsem přešla na prosecco a šumivá vína, přes které jsem se propila až k bílému vínu. Dlouho jsem hledala to, které by mi chutnalo a ze kterého bych druhý den zároveň neměla hlavu jako střep. Postupně jsem si ale našla to své a při některých příležitostech si ho dám mnohem radši, než pivo.

Dostala jsem možnost objednat si víno z e-shopu vinoodbodlaku.cz, který nabízí opravdu široký výběr - můžete si zde objednat nejen klasické víno, ale také vína šumivá, perlivá nebo nealkoholická, a to od českých, ale také zahraničních vinařů. Musím říct, že výběr je opravdu velmi široký. Já jsem vybírala podle následujících parametrů - víno bílé nebo růžové, polosuché či polosladké.

15 faktů o mně

Milý čtenáři,

po kratší odmlce konečně přicházím s novým článkem. Jelikož mám tento formát moc ráda a ráda se dozvídám o autorech nové, zajímavé informace, rozhodla jsem se i já pár faktů o sobě pár takových faktů napsat. Doufám, že se Ti bude tento článek líbit. Příjemné čtení!

S láskou Lenka ♥

Domácí násilí - fenomén dnešní doby?

Jak jsem již zmínila ve svém úvodním článku, chtěla bych se na svém blogu zaměřit také na témata, která souvisí s mým studiem a ve společnosti jsou aktuální. Dlouho jsem se nemohla rozhodnout, jaké téma uchopím jako první. Pak se ale odehrála jedna situace a měla jsem jasno. Jednoho teplého večera seděla doma u otevřeného okna, na telefonu s mým drahým, když se najednou ozvala rána, která mě donutila vstát a podívat se ven. Z bytu ve vedlejším vchodě o pár pater níže se ozýval hlasitý křik muže a ženy. Hádali se tak nahlas, že jim bylo zřetelně rozumět téměř každé slovo. Jakými výrazy se navzájem oslovovali tady popisovat nebudu, jistě si to ale všichni dokážeme představit. Po nějaké chvíli se ozvala další rána, stejná jako ta první a pak už jenom zvuk rozbitého nádobí a hlasitý ženský pláč. Seběhla jsem po schodech před dům, připravená vytočit 158, ale paní bydlící na stejném patře byla rychlejší. Policie dorazila, ale jak to dopadlo dále bohužel nevím.  Dnešní článek bych chtěla věnovat tématu, které je ve společnosti velmi aktuální a do podobné situace se může dostat každý z nás.

 

(Zdroj obrázků: Pinterest)

Domácí násilí, nebo také násilí v rodině je vůbec nejrozšířenější formou násilí, která je zároveň formou násilí nejméně kontrolovanou a co do své frekvence a závažnosti nejvíce podceňovanou. Agresorem a obětí na druhé straně může být kterýkoliv člen rodiny, bez ohledu na věk, povolání, vzdělání nebo společenské postavení. Nejčastější obětí domácího násilí se stávají děti a ženy, nicméně není ani ojedinělým případem násilí páchané na seniorech.

Můj život s panickou poruchou #1 - Jak to všechno začalo

Panická porucha mi byla diagnostikována v roce 2019. Nechtěla jsem tomuto tématu věnovat pouze jeden článek, protože by byl až možná nesmyslně dlouhý. Proto jsem se rozhodla, že ho rozdělím na více částí. V té dnešní se budu věnovat tomu, co panická porucha vlastně je a jak to všechno začalo.

Ráda bych ještě upozornila, že ačkoli se o psychické poruchy zajímám a jsou součástí mého studia, nejsem lékař, psycholog ani psychiatr. V tomto článku shrnuji pouze mou osobní zkušenost.

 

(Zdroj obrázků: Pinterest)

Panická porucha se dle klasifikace MKN-10 (Mezinárodní klasifikace nemocí) řadí mezi jiné úzkostné poruchy. Jejím charakteristickým projevem jsou opakující se ataky úzkosti (panické ataky), které nejsou omezeny na zvláštní situaci nebo okolnosti, a proto jsou nepředvídatelné. Velmi často je panická porucha spojená také s agorafobií (strach z otevřených prostor), depresí a pocity depersonalizace (pocit neskutečnosti sebe či svého těla) či derealizace (pocit neexistujícího či nehmotného okolního světa).

Panická porucha mi byla diagnostikovaná na jaře roku 2019, ale projevila se u mně o něco dříve, někdy začátkem roku. V té době jsem ještě žila s mým tehdejším přítelem a měli jsme těžké období, kdy začal ve velkém užívat různé návykové látky, scházet se s pochybnými lidmi a kdy komunikace mezi námi byla na bodu mrazu.

Kdo jsem a kde jsem se tu vzala?

Milý čtenáři,

má skromná duše usoudila, že by bylo fér Tě na úvod obeznámit s tím, kdo vlastně jsem.

Jsem Lenka, střelec s ascendentem v rybě. Narodila jsem se téměř před šestadvaceti lety ve městě uhlí a neustálého smogu – mé milované Ostravě. Ačkoli toto město bylo a navždy bude nejblíže mému srdci, okolnosti tomu chtěly jinak a já jsem převážnou část svého života strávila v Praze. A jelikož jsem z našeho hlavního města nikdy neodešla, i nyní mě zde při troše štěstí můžeš potkat.

I přes to, že jsem se v minulosti považovala za jasného extroverta, s postupem času můžu říct, že jsem spíš introvert. Etapu mého introvertního života odstartoval rok 2019, kdy mi byla diagnostikována panická porucha, která obrátila můj život naruby. O tom ale možná někdy příště.

 

Jinak jsem tvor poměrně přátelský, velmi citlivý a empatický, i když se občas může zdát opak pravdou.

Živím se jako notářský tajemník, který má na starost dědická řízení a dálkově studuji obor sociální patologie a prevence na univerzitě v Hradci Králové, aktuálně ve třetím a posledním ročníku bakalářského studia. Ačkoli má mnou studovaný obor k oboru, ve kterém pracuji velmi daleko, tak jsem se v něm našla a rozhodně bych chtěla v jeho studiu i nadále pokračovat.